Kdo se nechal odradit ranním deštěm a nepřijel, zaváhal. Bylo to super, byli jste super, legenda pokračuje…
Zase se ukázalo, že je výstavba nového úseku ve skluzu. Poslední práce probíhaly v pátek až do večera. Ale stálo to za to. Příště už žádné dodělávky. Budeme v předstihu a poslední týden před akcičkou budeme jenom na pohodu chystat program. Snad.
Takže, zatímco v pátek Jony s bandou z trailbuilderů a rekreologů vozil posledních pár tun štěrku na stezky (a urval při tom výfuk na RS limuzíně) hlavní taxikáři Zdenál a Kuba sváželi maso a alkohol, a holky uklízely, vařily a malovalo se v infocentru. Meriďáci skládali kola a pomalu přicházeli první páteční návštěvníci. Ondra se Suťou vytvářeli až do tmy pár lavic pro skokuchtivé bikery. Problém vznikl, když se ukázalo, že masivní nábytek udělaný na míru neprojde dveřmi. Nakonec si truhlář poradil a Infocentrum s půjčovnou jsme stihli zařídit. K večeru se sešla slušná skupina skalních příznivců a mohli jsme dát zahřívací kolo našim játrům. Rozruch způsobil ještě příjezd spřáteleného klanu Ohlá klika z valach. Jeden z otrlých valachů pokřtil rychlebskou trávu hned po otevření dodávky, protože nedokázal udržet obsah svého žaludku. Je možné, že nebyl úplně střízlivý – nevím. My jsme pro jistotu pojedli skvělou zelňačku od mojí úžasné ženy a šli brzo spát.
Za zvuku deště jsem rozlepil oči a poslouchal hukot ve svojí hlavě. Chtělo se mi otočit se na druhou stranu a všechno zrušit. Pak jsem si, ale vzpomněl, že jsem slíbil dobré počasí a v klidu jsem vstal. Před devátou jsem v dešti vyrazil k radosti a byl jsem klidný – za chvíli to určitě přejde a bude hezky.
U ubytovny Nová radost jsem dostal šok. Během deseti minut opravdu přestalo pršet a udělalo se obstojné Rychlebsko-welšsko-whistlerské počasí. Proč musí ve všech nejlepších lokalitách tolik chcát, říkal jsem si…
Ale už bylo po dešti a pomalu se dralo sluníčko. Několikrát za den se mu to dokonce podařilo. Start vyjížděk měl být mezi 9 a 10 hodinou. Nikdo se ovšem nepředháněl. Bylo to vlažné a rozhodli jsme, že účast bude asi malá a že guláš tedy vařit nebudeme. Kolem desáté se ale všech 20 meridek rozpůjčovalo a pomalu se dala dobrá stovka bikerů do pohybu směrem vzhůru. Šlo to ztuha, ale počasí se drželo a tak byl důvod k radosti. Mlhou a oparem jsme se probojovávali vzhůru. Plán byl jasný – přijet na začátek nového úseku a pokřtít ho šampusem z batohu. Jak řekl, tak udělal. Alkoholu nebylo mnoho a tak jsme alespoň zapózovali fotografům ze všech světových bikových časopisů.
Po křtu bez přítomnosti vrchnosti nás čekalo ještě odstranění posledního kamene z trasy stezky. Ukázalo se to ovšem nereálné. Těch několik tun jsme nedokázali ani nadzvednout. Naštěstí to vydržely kalhoty. Čekaly nás asi tři kilometry nové trasy, která je dalším rozvětvením stávajících tras. Pod Walesem se tedy trasa rozdvojuje a v zatáčce u Nové Červené Vody zase spojuje.
Zejména spodní pasáž je opravdu vymazlené dílo, které kameným dlážděním v suťovištích ukazuje pravý charakter RS. Všem pracantům patří dík, protože se opět podařilo postavit stezku v cela neschůdném terénu. Kolem jedné hodiny se pomalu začali trousit bikeři zpět na Novou radost, kde už probíhala příprava občerstvení a dalšího programu.
Vyrostl stan s výčepem, grilovací zátiší s krkovičkou a spol a hřiště pro rekre aktivity. Kdo nestíhal ráno, spěchal si ještě vyzkoušet nějaké to celopéro. Wapka omývala tu trošku bahna ve které nebylo kolo skoro ani vidět. Dorazil DJ Kapr a začal do nás ládovat decibely. Děti si zasoutěžily a hostesky obírali počestné pocestné o drobné na tombolu. Pomalu se prostor zaplňoval. Většina návštěvníků ještě využila kaskadérského kola zavěšeného nad lomem rampa a protáhla si hlasivky. Tak se den pomalu překulil a rozjel se koncert Punkrockových Koblížků. Hoši měli super ofiny a podkolenky a hráli dost dobře. Vystřídal je opět Kapr a pomalu se chystala projekce z Kanady a z uplynulého dne. Zatímco kluci stříhali nové video, běhal jsem se zvukařem po všech zásuvkách v okolí, aby nám zase nevypadl proud v půli koncertu. Po krátké ukázkové projekci a tombole nastoupil na pódium do návěsu Nil. Efekt byl jako obvykle.
Zpěvačka Hanka uvedla během několika minut všechny do tranzu. Byla skvělá, neskutečná, nespoutaná, rozlítaná jako drak. Odezva byla veliká a nakonec jsme si vytleskali přídavek – Sweet, skladbu která byla použita u našeho prvního videa. Po tomhle vrcholu následovala projekce sestříhaného videa z nových stezek – úžasné záběry skutečných stezek včetně pádu. Ondro a Saly – díky. No a pak už hrál jenom Kapr až do noci. Většina bikerů sice brzo odpadla, ale naštěstí je nahradili místní, kteří jim spánek nedopřáli.
Zase pršelo a většina živáčků pospávala po náročné sobotě.
Více méně jsme uklízeli a oživovali se.
Takže super, že to tak proběhlo. Díky patří sponzorům tomboly firmě Free Time project s.r.o., Sport servis Tomšů, Velo Mára Chuděj, manželům Nátrovým, Šemberovým, Kubovi a Elišce a Zdenálovi. Za dost dobré testovací stroje děkujeme hlavnímu partnerovi firmě Merida czech, s.r.o.. Za pomoc pak všem kámošům a známým – Kubovi, Zdenálovi, Elišce, Jonymu, Béďovi, Viktorovi, Čilanovi, všem kamarádům z Katedry rekreologie, Martě, Kaprovi, Lence, Báře, Terezce, Veronice, Suťovi, Ondrovi a taky všem na které si teď nevzpomenu. Díky byli jste báječní.
Pavel Horník
Foto: Jakub Gajzler
