S odstupem několika dní nevím jestli se nám to celé nezdálo.
Pro nás začala celá akce honičkou už od pondělí. Práce na stezkách probíhaly až do noci, protože zbývalo dodělat některé lávky a důležité úseky. Taky bylo nutné zajistit vše potřebné pro průběh akce. Všechno bylo tak rychlé, že jsme měli chvílema pocit, že už jedeme z kopce. První návštěvníci na otevření dorazili ve čtvrtek, kdy jsme spolu s posilou s Fakulty rekreologie dodělávali nájezd na Wales a taky poslední lávku na vyhlídce. Rekreologie nás přijela zachránit cyklistickým kurzem a všichni kurzáci se ke stezkám postavili čelem. Nejen, že makali rukama, ale nachystali i skvělý doprovodný program. Kluci z naší crew se kousli a udělali za ty poslední dny neuvěřitelný kus práce. Ve čtvrtek večer tedy proběhla první krátká vyjížďka a zatěžkávací zkouška všech lávek. V pátek ráno se už přiřítilo více kusů, zejména Čemba přijela v silné sestavě. Dostali k ruce místního znalce Matesa, který měl za úkol je utahat a zdržet než se dodělají poslední úseky. To se mu myslím podařilo. Jony s bandou mezi tím doladil všechny nejhorší místa na Walesu a skončil s prací za tmy. Ovšem dokázali nemožné. Vše bylo průjezdné. My jsme během pátečního odpoledne stavěli stany a přiváželi vše potřebné a nepotřebné.
Večírek mohl začít.
Pátek večer byl ve znamení prvního velkého náporu. Naštěstí přijelo spoustu kamarádů, kteří nám pomáhali se zajištěním všeho potřebného. Taky dorazil Libor s Bobem s přívěsem nadupaným divokými koni. 17 celoodpružených kol od našeho důležitého partnera Merida přijelo vyzkoušet místní terén. Každý zájemce mohl okusit dokonalé splynutí kola a trailu. Vyvolení si mohli vyzkoušet pár nádherných kousků one twenty z kolekce 2010. Ještě podvečer se pustili nedočkavci na stezky a přijížděli s rozzářenýma očima a tajemným výrazem ve tváři. Na základně večer proběhlo samoobslužné občerstvení. Hospodský to nezvládl a usnul. Naštěstí ho děvčata zaskočila. Dorazil hrnec výborné zelňačky a grilovali jsme uzené plátky a klobásy. Pokud nám to ještě někdo nezaplatil, může nám to dát příště :-)
Oheň plápolal, zadrnčela kytara a zmizela láhev rumu. Šli jsme se vyspat na den D.
Den D.
V 7 hodin budíček. Ještě chvilku prosím....
No nic, hurá do obchodu pro 40 chlebů. Kontrola na základně - v 8 začínají přijíždět v drobném mrholení noví a noví bikeři. Sháníme varnou konvici. Všichni se ptají po kávě. Hospodský spí. Sehnal jsem konvici a Martu. Najednou nikdo kafe nechce. Nádvoří se pomalu zalidňuje. Před desátou už je husto. Rozdáváme mapy a trička a vesty organizátorům. Pomalu se vyjíždí vzhůru na místo činu. Nevím jakým zázrakem se vše podařilo zoorganizovat, ale bez samostatnosti všech členů týmu by to neklaplo. Najednou jsme byli u Mariina pramene a v ruce jsme měli sklenici sektu. V drobném mrholení to opravdu zahřálo. Sešlo se kolem 200 nadšenců, které počasí neodradilo. A kdo že to přijel? Třeba Aleš z Jablonce nad Nisou, Vlado ze Slovenska, Devon z Břeclavi a Pavla z Ústí nad Labem. Prostě ti praví lidé ze všech koutů.
Nechyběla ani vrchnost, čemuž jsme velmi rádi. Slavnostního aktu se účastnil za Lesy České republiky ředitel krajského inspektorátu Ing. Vlastimil Štefl, bez jehož pomoci by stezky nikdy nevznikly. Z Olomouckého kraje přijel náměstek hejtmana Pavel Horák. Nechyběli starostové Mikroregionu Žulovsko a zástupci našich partnerů - Vašek Pták za Jesenickou rozvojovou, Luděk Šebek a Jana Hoffmanová z Katedry rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Skvělí již zmínění kluci z Meridy a několik dalších důležitých osobností našeho regionu.
Pan Štefl a pan Horák nám popřáli vše dobré a vyslovili podporu Rychlebským stezkám. Snažili jsme se taky všem poděkovat, a potom přišel čas pokropit stezku sektem a vypustit promrzlé a nedočkavé bikery na trať. Na místě ještě kromě hostesek řádili rekreologové a tak bylo docela veselo.
Hura na trail
Skupina průvodců sice navrhovala různé varianty, ale ukázalo se, že všichni chtějí na stezky. Popsat ježdění na stezkách mi nepřísluší. Mohl jsem jenom číst z tváří těch, kteří se objevovali na základně. Výsledek, zdá se, nebyl špatný. Našlo se sice pár cyklistů, kteří z jízdy na trekingovém kole nebyli nadšeni. Víme, že to není pro každého. Ale spíše přicházeli i padesátníci a říkali, že je to nádhera, i když to šli pěšky.
Mezi tím se na základně rozjel doprovodný program a zavoněla udírna s grilem. Rekreologové připravili jednu z atrakcí i na zatopeném lomu Rampa, kde bylo možné vyzkoušet si jízdu na kole zavěšeném na ocelovém laně ve výšce 15 metrů nad vodou. Kdo zkusil, nezapomene. Kouzelník Štěpán dostal svým vystoupením děti i dospělé. Pomalu se nádvoří zase zaplnilo špinavými bikery, kteří se snažili owapkovat nánosy ze svých biků. Pomalu opadal stres a začínalo uvolnění. Po setmění nám Saly - Tomáš Halát promítl video, které na stezkách natočil a taky fotky z jeho letního výletu do kanadských bikových lokalit.
Vrcholem bylo ovšem vystoupení kapely Nil, která nás dostala do euforie. Volná zábava pokračovala dál, tančilo se, pilo, kecalo, zpívalo a kdo ví co ještě... Najednou se dívám, kolem tři poslední mohykáni a ráno na krku. No, hurá do postele.
Neděle už byla volná, volná, volná. Nejsme jezdci druhého dne. I když se našlo dost zájemců, kteří si slunečnou neděli na stezkách užili.
Poděkování závěrem
Jsme rádi, že jsme spolu s váma byli při tom. Všechno by se to ale nepovedlo bez pomoci všech spřízněných duší, které nám přišli pomoct s celou akcí.
Moc díky Štychovi, Jonymu, Čilanovi, Matesovi, Béďovi, Hyňasovi, Verči, Jiřce, Radimovi, Batmanovi, Kačabovi, Elišce, Efe, Monice, Kačence Ptáčkové, Luďovi, Janince a všem rekroušům, Medvědovi, Honzovi, Pínovi, Pavle, Martě, Devonovi, Špiónovi, Vaškovi a všem na které jsem si teď nevzpomněl. Byli jste úžasní. Díky moc, fakt.
Samozřejmě děkujeme všem partnerům a vůbec všem lidem, kteří nám pomohli nebo drželi palce.
S úctou Pavel Horník
