Myšlenka Rychlebských stezek se zrodila na jaře roku 2008. Nápad vytvořit síť stezek pro terénní cyklistiku přišel z Walesu, kde už 15 let budují obdobné traily. Chtěli jsme využít jedinečný terén masívu Sokolího vrchu, který tvoří hlavní panoráma Černé Vody. A je na spojnici do Lázní Jeseník. Terénní podmínky jsou zde odlišné od zbytku Rychlebských hor či Jeseníků. Množství žulových balvanů, skalek, zatopených lomů, hluboké bukové lesy, to vše vybízí k vyjížďce. Původní záměr byl vybudovat úplně nové stezky podle současné metodiky . Při jednání s Lesy České republiky, ale padla myšlenka zkusit nejdříve zrekonstruovat staré lovecké chodníky. Využilo by se tak dědictví po dávných lesních hospodářích a vtisklo by to stezkám nový smysl. Půl roku práce nám zabralo hledání a mapování starých stezek, které se pomalu ztrácely ve vegetaci. Pomohla nám stará německá mapa z roku 1938, kterou se nám podařilo získat. I tak dalo práci zakreslené stezky najít. Hranice porostů se totiž od války změnily a tak bylo nutné nejdříve najít staré hraniční kameny a podle nich se zorientovat. Stezky, které jsme našli byly většinou široké 50 až 80 cm, často zručně skládány z kamene a vedly mnohdy jinak neprostupným terénem. Našli jsme je až na pár úseků v kritickém stavu. Pod nánosem klestu, listí a náletového podrostu už byly téměř neznatelné. Po zmapování bylo dalším nelehkým úkolem vybrat nejzachovalejší a nejatraktivnější úseky a logicky je pospojovat do prvních ucelených tras. Čemba nám pomohla s přípravou projektu a navrženou trasu jsme konzultovali s Lesní správou Javorník. Díky podpoře, kterou jsme zde našli jsme se mohli pustit do práce na obnově stezek. Prvních brigád naší crew se účastnili i členové Čemby, která nám v počátcích pomohla i s vyjednáváním s Lesy ČR. V květnu 2009 jsme zahájili oficiálně práce na stezkách pod vlastní hlavičkou Rychlebské stezky o.s.. Na stezkách pracuje našich 10 zaměstnanců, které jsme získali díky podpoře Úřadu práce v Jeseníku jako pracovníky na veřejně prospěšné práce. Dále nám příležitostně pomáhá několik dalších přátel a nadšenců. Celkem jde počet lidí, kteří nám někdy pomohli do několika stovek. Za což všem děkujeme a doufáme, že jejich odměnou bude ten nejlepší bikový zážitek. Naše práce by nebyla možná bez dalších partnerů. Díky finanční pomoci společnosti Merida czech, s.r.o. a Lesů České republiky můžeme opravit i ty nejnáročnější pasáže, provozovat tento web a vůbec pracovat na vytvoření kvalitního centra terénní cyklistiky. Na odbornou pomoc jsme si přizvali specialisty na volnočasové aktivity – Katedru rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. S přípravou rozvoje pro příští roky nám je nápomocná Jesenická rozvojová o.p.s.. Všem patří dík.
Pro úpravy a stavbu stezek používáme osvědčenou současnou metodiku IMBA. Práce začínají vyčištěním povrchu stezky a jejího okolí. Většina chodníků se nachází ve stavu, kdy jsou na nich haldy starých větví, listí, náletu ( dřeviny do 3m výšky)a jsou neprostupné. Všechen tento materiál je nutno odstranit a uspořádat na hromady dál od stezky. Z důvodu viditelnosti a bezpečnosti se musí vyvětvit všechny stromy do vzdálenosti 4 metrů od stezky a výšky 2,5 metrů. Vše se shromádkuje dále od cesty. Následuje odkopání organického materiálu, tzv. hrabanky. Je to směs jehličí, listí, kořenů. Stezka se odkopává až na kamenný podklad, či až na minerální půdu. Menší kořeny se odstraní, zůstávají pouze kotevní kořeny, které se obloží kameny, aby nedošlo k jejich poškození. Pouze pevné kompaktní zachované úseky se nechávají v původní podobě. Dalším krokem je úprava podkladu. Přerovnávají se poškozené kamenné pasáže a překopávají velké nerovnosti. Úseky, které jsou příliš úzké se musejí rozšířit založením z kamenů. Stejně jako prohlubně vzniklé např. vyvrácením stromů v okolí. Úseky, které za léta nepoužívání nadobro zmizeli v suťovištích se v některých místech překonávají povalovými lávkami. Jejich konstrukce je z tyčoviny a povrch tvoří nehoblované řezivo. Poslední fáze je povrchová úprava, kdy se nerovnosti přesypávají minerální půdou, či drobným štěrkem a stezka se mírně příčně vyspáduje, aby na ní nezůstávala stát voda. Vše se nakonec udusá vibrační deskou.
Ačkoli, se to zdá jednoduché, je celý proces velmi pracný a časově náročný.
